Osvětlení historických objektů v krajině: rozdíly v přístupech, technologické možnosti a vnímání pozorovatelem
Abstrakt: Současný rozvoj světelných technologií významně proměňuje podobu nočního prostředí i způsoby, jakými jsou historické památky v krajině prezentovány. Studie se zabývá otázkou, do jaké míry lze světelné podmínky, které jsou pozitivně hodnoceny při pozorování z malé vzdálenosti, uplatnit také při osvětlování historických památek situovaných v převážně tmavé venkovské krajině. Pozornost je přitom zaměřena na vzájemný vztah mezi vizuální prezentací kulturního dědictví, zachováním krajinného rázu a omezením environmentálních dopadů umělého světla v noci (ALAN). Výzkum navazuje na širší soubor experimentů sledujících preference pozorovatelů při hodnocení architekturního osvětlení se systematicky proměňovanou úrovní jasu a spektrálním složením světla. Výsledky předchozího laboratorního experimentu byly nejprve ověřeny ve venkovním prostředí při pozorování z malé vzdálenosti, kdy osvětlená plocha zaujímala významnou část zorného pole pozorovatele. Na tomto základě optimalizované světelné scénáře byly následně aplikovány na experimentální instalace ve venkovské krajině, kde osvětlená památka představovala pouze malou část převážně tmavé vizuální scény. Jednotlivé instalace byly hodnoceny prostřednictvím terénních měření a subjektivního posouzení, které zahrnovalo pilotní hodnocení z malé vzdálenosti a kvalitativní pozorování ze středních a velkých pozorovacích vzdáleností. Zkoumán byl zejména vzájemný vliv náhradní teploty chromatičnosti (CCT), jasu, pozorovací vzdálenosti, zrakové adaptace a předchozí expozice světelným podmínkám ve vztahu ke krajinnému kontextu, atmosférickým podmínkám a přirozeným zdrojům nočního osvětlení. Výsledky ukazují, že vyšší jas osvětlení sám o sobě nevede nutně ke zvýšení vnímané vizuální kvality architekturního osvětlení. Velmi teplé světlo (CCT ≤ 2200 K), které je současně spojováno s nižšími dopady na noční prostředí, bylo obecně hodnoceno pozitivně a vnímáno jako příjemné a odpovídající charakteru sledovaných lokalit. Naproti tomu světlo s CCT 3000 K, běžně v osvětlovací praxi označované jako teple bílé, bylo v nočních podmínkách vnímáno spíše jako neutrálně bílé a v historickém kontextu jako méně vhodné. S rostoucí pozorovací vzdáleností se rozdíly mezi jednotlivými testovanými scénáři s velmi teplým světlem postupně zmenšovaly, zatímco význam krajinného kontextu a aktuálních atmosférických podmínek narůstal. Zjištění potvrzují, že osvětlení navržené s ohledem na konkrétní kontext může současně podpořit prezentaci kulturního dědictví, respektovat charakter krajiny a omezit negativní dopady na noční prostředí. Kombinace velmi teplých světelných zdrojů a nízkých úrovní jasu umožňuje této rovnováhy dosáhnout, aniž by docházelo ke snížení vnímané vizuální kvality osvětlených historických památek ve venkovské krajině.



