Urbanistický vývoj předinckých a inckých měst a jejich odkaz k dnešku na příkladu Tiahuanaca (Tiwanaka)
Abstrakt: Vývoj stavby měst se těšil zájmu výzkumníků a publicistů v Česku zejména v období poloviny 20. století. Po roce 1989 se české teoretické urbanistické bádání odebralo směrem k řešení palčivých problémů dneška a studiu historických souvislostí se výzkumníci v podstatě přestali věnovat zcela. Přitom historická věda se za posledních 50 let zásadním způsobem proměnila – paradigmatem počínaje a způsobem prezentace konče, náhled na vývoj stavby měst z pohledu urbanistů (a pro urbanisty) se v podstatě nezměnil. Na základě studia zahraničních pramenů, terénních šetření na místech samých a ve světle nových poznatků historických věd tak práce přináší rozšíření obecného teoretické urbanistické poznání v segmentu, který je z pohledu vývoje urbanismu velmi atraktivní, ale málo prozkoumaný. Cílem předkládané práce bylo zmapovat vývoj hlavních předinckých a inckých sídel, a to na příkladu Tiahuanaca (Tiwanaku), které je opředeno nejedním historickými, ale i urbanistickými mýty a které tak lze považovat za jakýsi mikrokosmos otázek spojených s předinckým a částečně i inckým vývojem stavby měst. Zkoumání, byť omezené části Andského areálu, jehož cílem bylo vnést více světla do vývoje zdejších předinckých sídel na příkladu Tiahuanaca ukázalo, že problematika je natolik složitá, že možná příspěvek přinesl více otazníků, než odpovědí. Na jedné straně se ukázalo, že řada „záhad“ vychází z technických a technologických neznalostí některých autorů, další mají základ ve skutečnosti, že řada autorů popisované lokality nikdy nenavštívila a posledním a asi nejzávažnější záhadou je fakt, že s historickými artefakty je manipulováno, jsou přeskupovány a doslova desinterpretovány nesmyslným způsobem. Autoři tak dospěli k poznání, že zkoumání dějin našeho oboru – tedy stavby, rozvoje a fungování lidských sídel, bychom neměli nechávat pouze v rukou netechnických badatelů.
