Proměna měst v pozdní antice
Abstrakt: Města se postupným vývojem stala základními stavebními kameny nejen starověkého světa. Především na nich závisela téměř po celou dobu své existence i síla mocné římské říše. Města zde tvořila páteř politické moci, ekonomiky, kultury i vzdělanosti. V pozdní antice (tj. ve 4.-6. století n. l.) se však tato klíčová opora začíná z mnoha příčin lámat a nepřirozeně kroutit, což má vliv na celou římskou říši. Toto období je důležité především jako přechodná fáze mezi antikou a raným středověkem, který nebyl tak civilizačně závislý na prosperujícím městě. V dnešní době, kdy ve městech žije více než polovina obyvatelstva planety, poutají změny probíhající u jejich pozdně antických předchůdců pozornost moderní vědy. Jak se tedy (z)měnila města v pozdní antice? Co bylo příčinou těchto změn? A co po nich následovalo? Lze analogicky srovnávat pozdně antické město s dnešním moderním městem? Za pomoci archeologických a písemných pramenů budu v tomto příspěvku pojednávat o třech charakteristických fyzických rysech pozdně antické městské zástavby – o zmenšování osídlené plochy, o christianizaci vnitřní zástavby a o fortifikacích. Na těchto rysech nastíním některé z možných příčin i následků probíhajících změn v pozdně antických městech. V závěrečné části příspěvku se pak pokusím srovnat pozdně antické město s jeho moderním protějškem.
