Chetitská stavba měst – urbanisticko-historická studie
Abstrakt: Vývoj stavby měst se těšil zájmu badatelů zejména v období poloviny 20. století (Fiala, 1959, Krásný, 1962, Hruška, 1970 aj.). Tyto práce ale vycházely z tehdejšího nazírání dějinných událostí i míry poznání historické vědy obecně. Po roce 1989 se teoretické urbanistické bádání odebralo směrem k řešení palčivých problémů dneška a studiu historických souvislostí se výzkumníci v podstatě přestali věnovat. Posledními vlaštovkami tak zůstali jen Jiří Hrůza (Hrůza, 2002-2007, Hrůza, 2011, 2013) a Jan Koutný (např. Koutný, 2003). I když se přístup k pojetí města v těchto novějších pracích proměnil, proměny v přístupu k chápání historie a jejího výkladu se v jejich pracích promítly spíše okrajově. Přitom historická věda se za posledních 50 let zásadním způsobem proměnila – paradigmatem počínaje a způsobem prezentace konče, náhled na vývoj stavby měst z pohledu urbanistů (a pro urbanisty) se v podstatě nezměnil. Příspěvek tak bude pokusem o nový pohled na vývoj stavby měst obohacený o současné trendy ve studiu historie. Studie se bude věnovat opomíjenému období měst chetitských. Na pozadí tří hlavních období chetitské „civilizace“ (rané období, období chetitské říše a pozdně chetitské období) a hlavních center života v těchto obdobích (Káneš / Chattušaš a Arinna / Zindžirli a Karchemiš) bude sledovat hlavní městotvorné prvky a jejich proměny v čase a zároveň jejich vazbu na inspirační zdroje jejich a na druhou stranu jejich chápání jako inspiračního zdroje pro města kultur následujících. Text je chápán jako úvodní studie k širšímu záměru zpracovat problematiku vývoje starověké stavby měst z nového úhlu pohledu a v nových souvislostech. Téma stavby měst období Chetitské říše nebylo zvoleno náhodnou, ale jako pilotní – testovací soubor období, které bylo předchozími urbanisty opomíjeno či přehlíženo a přitom vykazuje zajímavý svorník mezi dvěma největšími raně starověkými periodami – sumersko-akkadským obdobím a nástupem řecké stavby měst.
