Městské plánování pomocí kulturních prvků a vitálních procesů
Abstrakt: Města potřebují jasná a srozumitelná pravidla, stanovující a utvářející řád. Plánování měst by mělo být ve střednědobém až dlouhodobém horizontu podloženo silným konceptem, který bude tato pravidla akceptovat a podporovat. Při plánování sídel je proto nadmíru důležitá práce s prvky, ze kterých jsou města vystavena. Takovým způsobem lze dobře pracovat s jeho charakterem. To obnáší především práci se systémem tří vrstev, které rozdělujeme na hranice, strukturu a ohniska. Hranice vymezují svět města, takzvaný kulturní svět, od světa přírodního – naturálního. Struktura dává městu uspořádání, a to v několika možných úrovních. Ohnisky pak nazýváme místa a prostory, které jsou pro město významné. Práce s touto vrstevnatostí města umožňuje vytvářet adekvátní plán města, jež reflektuje a podporuje jeho skutečný obraz. Neméně důležité je věnovat se procesům, které ve městě probíhají. Procesy mohou být životadárné, stejně tak i smrtící. Lze je sledovat ve všech měřítcích plánování a napoví, které městské části, ulice, prostory či místa vykazují větší či menší míru života, vitálnosti. V době, kdy je často uměle udržována při životě značná část města při zbytečně vysokých udržovacích nákladech, je vhodné hledat způsob, jak se těmto nevýhodným vkladům energie vyhýbat. Právě sledování těchto vitálních procesů je vhodným parametrem pro efektivní zjišťování míry životaschopnosti městských prostorů. Tento způsob práce byl názorně rozveden na Workshopu Opava.
