Identifikace prostorových aspektů bydlení podporujících rozvoj udržitelných sousedských komunit
Abstrakt: Tento výzkum se zabývá rolí obytného prostředí při utváření sociálně udržitelných a odolných komunit v České republice, přičemž se zaměřuje na schopnost obytného prostředí podporovat sociální vazby, pocit sounáležitosti a sociální začleňování. Zatímco koncept sociální udržitelnosti je široce diskutován v měřítku města, jeho architektonické a prostorové aspekty na úrovni jednotlivých domů, obytných souborů, lokalit a čtvrtí zůstávají dosud nedostatečně prozkoumány. Výzkum se proto zaměřuje na otázku, které architektonické a urbanistické prvky v různých měřítkách obytného prostředí přispívají k utváření a rozvoji komunit. Výzkum propojuje poznatky urbánní sociologie, studií bydlení a teorie prostorového navrhování do strukturovaného rámce operacionalizace, který identifikuje sociálně-prostorové podmínky podporující komunitní život. Na základě tohoto rámce navrhuje kvalitativní hodnoticí nástroj v podobě kontrolního seznamu (checklistu), který kombinuje analýzu architektonických plánů a urbanistické struktury, systematické pozorování, dotazníková šetření a rozhovory. Cílem tohoto nástroje je umožnit identifikaci a popis vlastností obytného prostředí, které přispívají k rozvoji komunitního života. Navržený hodnoticí nástroj je pilotně ověřován prostřednictvím komparativní případové studie dvou obytných souborů v Praze, vybraných metodou párového srovnání. Oba soubory vykazují srovnatelné kontextuální charakteristiky, liší se však svým návrhovým záměrem: zatímco jeden z nich si explicitně klade za cíl podporovat sousedské soužití, druhý začleňuje komunitní prostory konvenčnějším způsobem. Tento kontrast poskytl prostor pro ověření a zpřesnění navrženého postupu a pro demonstraci jeho schopnosti zachytit sociálně-prostorové podmínky podporující komunitní život. Definováním architektonických a urbanistických parametrů a jejich převedením do systematického postupu popisu obytného prostředí přispívá výzkum k rozvoji metodiky, která umožňuje výzkumníkům i odborníkům z praxe lépe porozumět vztahu mezi podobou obytného prostředí a utvářením sociálně udržitelných a odolných komunit.



