Metody a přístupy znovuvyužití bývalých velkolomů v regionu Severočeské hnědouhelné pánve
Abstrakt: Krajina Severočeské hnědouhelné pánve (SHP) prošla po celou dobu své těžební historie výraznou proměnou. Z hlediska rozlohy, objemu a struktury se jedná o nemalou část dnešního Ústeckého kraje, respektive celé České republiky. Tento celek se na povrchu vyznačuje specifickou skladbou krajiny, sídel a průmyslových nebo post-průmyslových fragmentů. Dříve hlubinné provozy se postupem těžby transformovaly do celků velkolomových/povrchových. Ty se po tzv. odtěžení ložiska, respektive v dnešní době útlumu uhelné těžby, stávají plochou, která hledá nové využití. Procesy postupného navracení života do těchto lokalit se často velmi různí. Někde převládá krajinářsko–zemědělský proces, jinde dochází k drobným architektonickým zásahům v tzv. „fázi 0”. Různost přístupů v území krajinu nadále více nepropojuje. Celému území SHP chybí propracovaná územní analýza, která by přístupy jednotila a vedla k určenému cíli - post–těžební krajině s nabídkou nových funkcí, ploch, propojení a využití. Vhodné příklady z praxe jsou známé, přesto (stakeholdery) prozatím málo reflektované. Příspěvek stručně popíše historii snah zpřístupnění ploch po těžbě v Severočeské hnědouhelné pánvi veřejnosti a představí nedávné projekty, které tento specifický územní celek řeší. Region SHP obsahuje řadu významných technologických celků, které mají svou historickou hodnotu. V rámci příspěvku dojde k zmapování těch, které již slouží jinému účelu (jsou adaptovány nebo transformovány na centra turistického zájmu a ruchu). Dojde k porovnání se zahraničními zkušenostmi a příklady. Cílem článku je důkladně zmapovat zůstatkový stav bývalých průmyslových celků (průmyslových krajin, provozů dolů, areálů souvisejících s těžbou, těžební techniky a obdobných technických struktur) ve vybrané lokalitě SHP, a na základě úzkého příkladu popsat jejich hodnotu a naznačit možnosti jejich adaptability. Příspěvek bude systematicky specifikovat post–industriální relikty, a to vždy v přesně ohraničeném časovém období (dle posloupnosti jejich vzniku), kvalitě a stavu dochovanosti (dle hodnot místa a struktury/obsahu průmyslového dědictví). Dále tak přehledně vymezí podstatu případné ochrany (nejen památkové) či naopak možné likvidace (nejen úplné destrukce). Hlavními metodami práce v tomto tématu je vědecko-výzkumná činnost, personifikovaný sběr dat a jejich hodnocení (analýza), konfrontace s podobnými příklady a následná prezentace možných přístupů při zachování vrstvy kulturního dědictví - průmyslové krajiny, jakožto součásti průmyslového dědictví.
