Role maloměsta v sídelní struktuře a její vliv na kvalitu služeb v těchto městech
Abstrakt: Sídelní struktura České Republiky je provázaná a hustá síť sídel různé velikosti, ve které existuje značná provázanost jednotlivých sídel napříč jejich velikostmi od velkoměsta až po vesnice a samoty. V této síti se jen zřídka objevují sídla, která by byla zcela samostatná a nevytvářela vazby s jinými většími, nebo menšími městy. Dnešní doba s sebou přináší historicky nevídanou míru mobility obyvatelstva, která tyto města propojuje sítí cest, silnic, dálnic, ale také železnice. Možnosti pohybu obyvatelstva pochopitelně mění trh práce a dennodenní naplňování potřeb lidí, včetně jejich spotřebitelského chování. Proto se propojenost jednotlivých měst stala klíčovým parametrem ovlivňujícím rozhodování jednotlivců ohledně místa bydliště, ochoty dojíždět za prací a s tím souvisejícím rádiusem, ve kterém se během svých všedních dní pohybují. Maloměsto v tomto systému má některé výhody, jako například možnost bydlení blízko přírodě v klidném prostředí. Na mnoha místech se jedná dokonce o životní prostředí velmi blízké venkovskému způsobu života. Naproti tomu ale trpí maloměsta značnou křehkostí a náchylností ke ztrátě rentability svých služeb v konkurenci těch z větších měst. A právě vybavenost města v kombinaci s lepšími pracovními příležitostmi mohou odlákat obyvatele z maloměst pryč, což mnohdy vede k jejich stagnaci. Na druhé straně jsou v sídelní struktuře maloměsta pevně zakotvena jako nositelé základní, nebo rozšířené vybavenosti nejen pro sebe, ale i pro vesnice v okolí, které do měst přímo spádují. Spádové území je co do počtu obyvatel často stejně početné, ba dokonce početnější, město samotné a tak nelze jednoduše říct, že město má určitý počet obyvatel a podle toho musí dimenzovat svá zařízení občanské vybavenosti. Příspěvek se proto věnuje oběma těmto vazbám. Jak závislosti maloměsta na městech většinou okresních, nebo krajských. Tak i důležitosti vnímání spádového území malého města. Na vzorku 27 jihočeských měst bude prezentována analýza, která dokazuje nevyhnutelnost těchto vztahů, hodnotí vybavenost maloměst ve vztahu k jejich roli v sídelní struktuře a následně hledá definice, jak přistupovat k jednotlivým sídlům na základě této role.
