Typologie historické kulturní krajiny jižního Kaplicka
Abstrakt: Otevřená krajina bývalého okresu Kaplice, položená mezi Pošumavím a Novohradskými horami na dnešní česko-rakouské hranici, usnadňovala již od pravěku ekonomickou i kulturní výměnu mezi oběma zeměmi a zároveň se stávala místem ozbrojených střetnutí. Region byl od 2. poloviny 13. století až do období událostí po 2. světové válce majoritně osídlen německojazyčným obyvatelstvem, po jehož odsunu prošla původně relativně hustě zalidněná oblast turbulentním vývojem. Většina sídel zanikla na počátku 50. let v důsledku vytyčení zakázaného a hraničního pásma v rámci kontroly hranic komunistickým režimem. Dodnes se však pozůstatky po zničených vesnicích v krajině projevují ve formě reliktů staveb, sakrální architektury, cest, terénních úprav, mezních pásů či dalších stop. Vybraná oblast je zkoumána z pohledu metodiky Typologie historické kulturní krajiny České republiky, která dle koncentrace identifikovaných znaků, jejich vzájemných prostorových vztahů a vizuální celistvosti území vymezuje tzv. jednotky historické kulturní krajiny. Na ploše mezi sídly Dolní Dvořiště, Malonty a bývalým městem Cetviny se překrývá hned několik těchto jednotek, např. krajina vysídlených území, krajina strukturálně výrazných plužin či krajina pohraničních opevnění. Mimo tyto jednotky zde lze též definovat krajinu poutního místa Svatý Kámen s údajně zázračnými balvany a kostelem Nanebevzetí Panny Marie, které před odsunem sudetských Němců patřilo k nejnavštěvovanějším poutním místům jižních Čech. Jižní Kaplicko je tedy možné označit za celek historické kulturní krajiny, jehož hodnoty by měly být chráněny.
