Vliv urbanistické struktury a územního plánu malého města na občanskou vybavenost
Abstrakt: Územní plán jako základní územně plánovací dokument sídla má ze zákona obsahovat koncepci veřejné vybavenosti včetně té občanské. Obsahují však prakticky plány obcí o velikosti dva až pět tisíc obyvatel tuto část, nebo pouze plní literu zákona obecnou formulací? Článek vychází z analýzy územních plánů třinácti jihočeských obcí a jejich vazby na kvalitu občanské vybavenosti. Zkoumá zakotvení koncepce v textové části územního plánu, ale především taky měkké a různorodě vyřešené ukotvení v částech grafických. Shrnutí zpracované analýzy ukazuje rozdíly mezi řešením vybavenosti veřejné a komerční, stejně tak, jako vybavenosti většího měřítka od té, která spíše potřebuje ke svému vzniku polyfunkční typ zástavby a její parter. Paradoxně tak lze konstatovat, že na občanskou vybavenost a její přítomnost má větší vliv definování funkce obytné v organismu města. Analýza se zaměřila na propracovanost tohoto dělení, možnosti funkční regulace a jejich využívání ve zkoumaných územních plánech. Zde dochází ke značným rozdílům co se týká přístupu. Územní plán rozhodně nepopisuje kompletní realitu malého města a kvalita jeho vybavenosti je dílem mnoha činitelů, jako jsou doprava, historický nebo krajinný kontext a nakonec i úloha sídla v širší sídelní struktuře. Jako možnost organizovat a cíleně ovlivňovat rozvoj malého města je ale územní plán jedinečný instrument a bylo by skvělé, kdyby ho samosprávy uměly pořizovat a využívat ve veřejném zájmu. Strategický dokument nemůže nikomu nařídit, že má na konkrétním místě podnikat, ale může vytvářet podmínky pro koncepční rozvoj sídla a jeho veřejných prostranství. Nepřímý vliv územního plánu na drobnou komerční vybavenost tak je zásadním sdělením tohoto článku.
