Náves jako veřejný prostor versus doprava
Abstrakt: Území Čech a Moravy disponuje poměrně hustou sídelní strukturou, jejíž základy byly položeny již v období středověku, kořeny založení některých sídel dokonce sahají i dále do historie. Z celkového počtu sídel, který činí přibližně 6 250, má necelých pět tisíc sídel méně než jeden tisíc obyvatel. Ačkoliv tato malá sídla tvoří většinu z celkového počtu, jejich rozvoj ve většině směrů značně zaostává. Často chybí základní vybavenost a základní sídelní infrastruktura, kde významnou kapitolu tvoří komunikační síť včetně náměstí či návsí, tedy systém veřejných prostor. Přitom právě veřejné prostory jsou z hlediska žití života a vzájemné interakce obyvatel pro menší sídla klíčové. Práce se zabývá dopravou uvnitř menších sídel, konkrétně cestní sítí ve vazbě na veřejná prostranství, kterými jsou nejčastěji na venkově návsi. V menších strukturách není často jasně vymezený jízdní profil samotných komunikací, podobně jsou na tom i větší veřejná prostranství, kde nebývají určené provozní pruhy pro jednotlivé uživatele, kterými jsou kromě motorové dopravy chodci a cyklisté. Řešena nebývá ani doprava v klidu. Díky této skutečnosti dochází ke křížení a prolínání jednotlivých provozů, což může být v mnoha případech velmi nebezpečné. Analýza široké škály menších sídel, především vesnic, s různou půdorysnou typologií by měla ukázat současné pojetí dopravy na návsích. Na konkrétních případech jsou znázorněny časté problémy či kolize či naopak řešení, která dotváří veřejné prostranství a přináší mu tak další možnosti využití.
