Ochrana krajiny. Úloha a možnosti územního plánování
Abstrakt: Ochrana krajiny v České republice byla zákonem svěřena zejména životnímu prostředí, ale také památkové péči a územnímu plánování. Každý z těchto rezortů přistupuje k ochraně krajiny svým specifickým způsobem. Životní prostředí klade největší důraz na přírodní složku krajiny, památková péče chrání převážně jednotlivé objekty nebo soubory objektů bez kontextu přírodního rámce. Územní plánování dosud chrání a plánuje krajinu s poněkud rozpačitými výsledky, v nezastavěném území se omezuje zpravidla na vymezení územního systému ekologické stability. Naplňuje péče o krajinu v tomto pojetí smysl Evropské úmluvy o krajině? Komu vlastně patří krajina? Je možné pohlížet na krajinu ve správním území obce jako na její svrchované teritorium nebo je nutné přihlédnout také k zájmům „přespolních“, například k zájmům obyvatel měst, která poskytují služby širokému spádovému území a jsou tak stále více zatěžována automobilovou dopravou? Neměli by obyvatelé měst za to mít právo na rekreaci v harmonické krajině? Jaké jsou možnosti ochrany a tvorby krajiny v územně plánovací dokumentaci?
