Stáhnout celý článek

Výpravní budovy smíšených nebo osobních železničních stanic – proměna jejich role ve 21. století

Abstrakt: Výpravní budovy jsou pozemní stavby v areálu železničních stanic určené pro poskytování přepravních a navazujících služeb (odbavení, informace, stravování apod.) cestujícím a přepravcům (zákazníkům dráhy v nákladní přepravě) a dosud obvykle také spojené s prostory pro řízení železničního provozu a další činnosti provozovatele železniční dráhy. Většina výpravních budov na žel. tratích v ČR byla vystavěna při vzniku příslušných žel. tratí, tedy obvykle v 2. polovině 19. století, přičemž jejich dispozice a velikost odpovídala jednak tehdejšímu vysokému podílu lidské práce na řízení a organizování žel. provozu, a jednak velkým nárokům cestujících na služby a úkony bezprostředně související s jejich přepravou po železnici, navíc ještě umocněným třemi vozovými třídami. Především na přelomu 20. a 21. století dochází v Evropě (v části západní dříve, v postsocialistické později) ke změně role železniční dopravy. Jednak dochází k masivnímu nasazení moderních zabezpečovacích systémů a dálkového řízení žel. provozu, a jednak se mění druhy a způsoby pořízení jízdních dokladů, pravidelnost dojíždění a dochází k těsnějšímu provázání s dalšími druhy dopravy. Tomu odpovídají i zcela jiné nároky na vybavení, uspořádání a velikost výpravních budov, které pramení rovněž z majetkových a organizačních změn v žel. dopravě jako celku. Jaký je tedy vývoj v oblasti úkolů, které mají výpravní budovy plnit od doby vzniku prvních železničních tratí až do současnosti a ve výhledu do budoucnosti, a jak tomu odpovídaly/odpovídají požadavky na jejich dispozici, rozsah a architektonické ztvárnění, to bude obsahem první velké kapitoly příspěvku. Jak se s touto oblastí snaží vypořádat Česká republika a jak to řeší v sousedních státech, především v Německu, bude možné zjistit z druhé části příspěvku. Jedním z hlavních metodických nástrojů pro plánování využití a úprav výpravních budov v ČR je Koncepce při nakládání s nemovitostmi osobních nádraží. Diskuze a připomínky nad jejím obsahem budou náplní poslední hlavní části příspěvku.

TÝFA, Lukáš, HÁJEK, Karel, JACURA, Martin, KRUNTORÁD, Jan (2021). Výpravní budovy smíšených nebo osobních železničních stanic – proměna jejich role ve 21. století . In: Jiří Kugl, ed. Člověk, stavba a územní plánování 14. ČVUT v Praze, Fakulta stavební pp. 188-210. ISBN 978-80-01-06893-9. ISSN 2336-7695.