Bydlení – jak evaluovat udržitelný rozvoj?
Abstrakt: V ČR se nachází množství obcí, které se věnují Agendě MA 21, tedy státem garantovaného programu na podporu udržitelného rozvoje obcí a regionů. Ta je členěna do více oblastí, ani jedna se ale specificky nevěnuje bydlení, které představuje jednu ze základních lidských potřeb. Z podnětu obcí sdružených v Národní síti zdravých měst byla proto ve spolupráci s Centrem kvality bydlení připravena metodická příručka hodnocení udržitelného rozvoje specificky zaměřená na oblast bydlení. Cílem bylo připravit pro obce nástroj, pomocí kterého mohou relativně jednoduchým způsobem zanalyzovat komplexní problematiku bydlení a prověřit úroveň své péče o tuto oblast. Metodická příručka je sestavena tak, aby byla využitelná pro různé typy obcí dle správního území i velikosti. Každý indikátor zastupuje určitý okruh jevů, které lze zužovat, rozšiřovat či prohlubovat dle míry ochoty i momentálních možností obce se danou oblastí zabývat. Je sestavena tak, aby nenárokovala nové informační zdroje a plánovací nástroje, ale aby pracovala s těmi, které jsou buď povinně vyžadovány v rámci existujících předpisů, či jsou doporučeny v rámci sledování jiných plánovacích cílů. Způsob evaluace je navržen jako sebehodnocení. Indikátory nastiňují základní oblasti k neopomenutí, obec je může dle svých požadavků dále upřesnit, rozšířit, doplnit. Pro obce představuje využívání příručky potenciál, jak nastavit, sledovat a praktikovat vlastní koncepci bydlení, která v sobě obsahuje dlouhodobá rozhodnutí, vyžadující dohodu různorodých subjektů v politickém i širším společenském slova smyslu. Hodnocení udržitelnosti bydlení bylo připraveno tak, aby sledované jevy ve vzájemném propojení vedly k vyvážené péči o oblast bydlení a zároveň zásadním způsobem posilovaly jeho celkovou kvalitu. Výsledný dokument si kladl za cíl být přehledný, jednoduchý, a provázaný se stávajícími dokumenty. Využívá principy kvalitativního hodnocení, vychází nejen z národních a mezinárodních dokumentů, politických deklarací či referenčních evaluačních systémů a metodik, ale především z potřeb a zkušeností jednotlivých obcí. Je členěn podle základních čtyřech pilířů udržitelného rozvoje, v každém pilíři byly vyhledány tři základní jevy či soubory jevů, které lze považovat za klíčové, tj. takové, jejichž naplnění přináší do prostředí významnou kvalitu samo o sobě, váže na sebe další důležitá opatření, či rozšiřuje schopnost obce danou sféru usměrňovat a činit ve věci informovaná rozhodnutí. Ekonomický pilíř se zaměřuje na sledování podílu domácností s extrémní ekonomickou zátěží z bydlení, poměru bytů ve vlastnictví obce, družstev, zaměstnavatelů a soukromých vlastníků, a na sledování struktury bytového fondu ve vlastnictví obce. Environmentální pilíř sleduje kompaktnost zástavby, principy zdravého bydlení a energetický management bytového fondu obce. Sociální pilíř sleduje počet osob bez domova či v ohrožení jeho ztrátou, domácnosti v přelidněném bydlení, a rezidenční segregaci. Poslední kulturní pilíř hodnotí subjektivní spokojenost s úrovní svého bydlení, posuzuje orientaci, srozumitelnost a čitelnost zástavby, a sleduje návaznost kulturních, společenských a komunitních aktivit ve veřejném prostoru. Role územních samospráv je v oblasti bydlení a jeho kvality nepostradatelná, často však opomíjena, případně zúžena ryze na správcovství vlastněného bytového fondu. Úloha obcí jako správců území je však mnohem širší. Prostřednictvím kvalifikovaného zhodnocení, plánování, odpovědného výběru a následné realizaci, resp. zadáním podmínek pro realizaci, vhodných projektů mohou samosprávy podstatným způsobem ovlivňovat nejen svoji budoucí podobu, ale i svou celkovou ekonomickou, ekologickou i sociální udržitelnost.
