Stáhnout celý článek

Identifikace znaků individuality kulturní krajiny

Abstrakt: Charakter krajiny je dán přírodními podmínkami (terénem, horninami, vodou apod.) a kulturně historickými podmínkami (historický vývoj, kultivace, exploatace krajiny apod.). Dané podmínky se projevují vizuálně vnímanými jevy, z nichž některé je možné považovat na určitém území za znaky individuality neboli jedinečnosti. Kvalitní a konkrétní identifikace a klasifikace takových znaků pak dává možnost zajistit dostatečnou ochranu těchto hodnot v nástrojích územního plánování. Česká republika se zavázala přijetím Evropské úmluvy o krajině začlenit ochranu krajiny a její individuality do svých politik, strategických dokumentů a nástrojů územního plánování. Již vzniklo mnoho studií a podkladových materiálů, které se zabývají charakteristickými rysy kulturní krajiny. Jejich implementace do nástrojů územního plánování na regionální či lokální úrovni je však na území ČR velmi různorodá a stále se hledá způsob, jak chránit kulturní krajinu v jejích individuálních rysech a ve své podstatě, a jak zajistit zachování krajinných hodnot budoucím generacím. Vzhledem k nutnosti pořízení územních plánů a k probíhajícím aktualizacím zásad územního rozvoje a územně analytických podkladů se jedná o aktuální téma. To reflektuje i zákon č. 225/2017, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Článek se zabývá analýzou stávajících odborných materiálů zabývajících se problematikou hledání jedinečných znaků krajiny a ochranných podmínek kulturní krajiny, pojednává o základní struktuře přírodních a kulturních znaků krajiny, z nichž některé mohou být právě rozlišujícími znaky identity krajiny tvořícími podstatu daného území. Jedná se čistě o pohled krajinářský, důraz je kladený na charakteristické znaky území, které se vizuálně projevují v krajině a vytváří estetickou atraktivnost, speciální význam a cennost v krajině. Článek si klade za cíl stanovit základní postup vymezování znaků individuality krajiny pro potřeby územně plánovací činnosti, především pro stanovení cílových kvalit krajin v rámci zásad územního rozvoje kraje, pro vymezení krajinných okrsků v územně analytických podkladech obcí s rozšířenou působností (jev č. 17b) a pro stanovení koncepce uspořádání krajiny v rámci zpracování územních plánů obcí. Jedná se tedy o takový pohled na krajinu, který odpovídá měřítku kraje, obce s rozšířenou působností či správních území obcí.

VONDRÁČKOVÁ, Simona (2019). Identifikace znaků individuality kulturní krajiny. In: Jiří Kugl, ed. Člověk, stavba a územní plánování 12. ČVUT v Praze, Fakulta stavební pp. 125-139. ISBN 978-80-01-06634-8. ISSN 2336-7695.