Plánovač ako človek: Má jednotlivec ešte nejakú moc v systéme multi-level governance?
Abstrakt: Paradigma v plánování se posouvá směrem k tzv. víceúrovňovému řízení, což vyžaduje zvýšení míry spolupráce a přerozdělování moci ovlivňovat místní rozvoj mezi různými aktéry. V důsledku toho dopad jednotlivců klesá, zejména odborníků. Plánovači jsou vnímáni především jako koordinátoři, moderátoři a zprostředkovatelé jiných aktérů a strážci legitimizovaného systému, správných procesů a standardizovaných nástrojů. Objevují se však otázky: Jaké je v tom všem postavení plánovačů? Mají individuální vliv na to, co se děje v lokalitě? Tento článek věnuje pozornost různým možnostem plánovačů osobně ovlivnit situaci. Odráží proaktivní koncepty moci (např. Aristotlova fronéza, Weberovo charisma, Bourdieuovo pole a kapitál, Jonesovy elity a Lukesůc výkon moci), tedy v návaznosti na tradici praktických myslitelů moci (např. jako Machiavelli, Nietzsche, Foucault a Flyvbjerg). K poskytnutí systematického přehledu z různých možností, jak mohou plánovači využít své síly, článek používá tři hlavní perspektivy rozsahu a času: zaprvé, perspektivu omezených časových období na úrovni měst (přibližně týdny k zahájení procesu rozvoje strategických dokumentů, cca. rok na vypracování těchto dokumentů, a cca. desetiletí, ve kterém jsou vypracované strategické dokumenty platné); za druhé, perspektivu kontinuálního vývoje území (dlouhodobé období, v němž se sebevědomí společnosti, kulturní vzory a chování vyvíjejí); a zatřetí, pohled jednotlivců (postavení jednotlivce, rysy, vědomí a podprahové okraje). Článek popisuje tyto tři perspektivy prostřednictvím odborné literatury i praktických příkladů a případové studie. Jeho smysl tedy spočívá především v systematickém přezkumu různých zdrojů, které se zabývají tímto tématem. Navíc, zlepšení teoretického povědomí plánovačů ohledně jejich vlastní síly by mohlo posílit proaktivní přístup plánovačů v praxi.
