Využití starších plánovacích dokumentů při studiu vývoje sídelní zeleně ve městě
Abstrakt: Příspěvek se zabývá problematikou ochrany a obnovy historických zahrad a parků, které jsou důležitými prvky v systému sídelní zeleně města. Výzkum byl založen na případové studii propojení historických zahrad a dalších zelených segmentů v řešeném území Praha 6. Jelikož nelze v našich městech očekávat masové zakládání velkých polyfunkčních městských parků, je třeba se soustředit na funkční obnovu současných, často historicky založených městských parků a zahrad. To, že je naše přírodní a kulturní dědictví značně ohrožováno je konstatováno v Úmluvě o ochraně světového kulturního dědictví. Historické zahrady jako takové jsou považovány za památky a jejich ochrana podléhá specifickým požadavkům. Podle Florentské charty je usilováno o zachování vnitřní kompozice zahrady, a stejně tak je nutné usilovat o zachování fyzického prostředí, ve kterém se zahrady jako památky nachází. V Benátské chartě je dále zakotveno, že každou intervenci, která by mohla narušit uspořádání a vztahy panující mezi památkou a okolím, je třeba zamítnout. Prostředí, které tyto památky zahradního umění obklopuje, je vymezeno kulturními a historickými charakteristikami dané lokality. Ty jsou definovány právě městskou zástavbou a jejím kompozičním uspořádáním. Stejně tak je důležité zachování ekologické rovnováhy vnějšího fyzikálního prostředí, ve kterém se tyto památky nacházejí. V rámci případové studie byly analyzovány a vyhodnocovány jednotlivé regulační, směrné a územní plány hlavního města Prahy z různých časových období a vzájemně porovnávány se skutečnými stavy – leteckými snímky řešeného území z jednotlivých časových mezníků. Aplikace výsledků práce je přínosem při plánování udržitelného rozvoje a péče o urbanistickou strukturu hlavního města Prahy, především při posuzování hrozeb z antropogenní činnosti působící na historické struktury města.
